"A to je ta krásná země,
země Česká, domov můj."

Hotel Hejtmanský dvůr
Cena od: 873 Kč os./noc
Hotel Astra
Cena od: 698 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že České Švýcarsko je nejen zachovalá příroda, ale i bezpočet kulturních památek, vyhlídek a turistických možností? Výchozím bode pro turistiku v tomto kraji je Hřensko, odkud se například můžete svézt na loďkách mezi soutěskami řeky Kamenice.



Pomník dětských obětí války

Postůjte lidé a slyšte poselství
dětí zavražděných válkou !
A pospěšte říci ostatním,
že všechno visí na pavoučím vlákně !
Vím to ! Ale neumím dělat nic jiného,
než sochy dětí – jak nejlépe umím ...

Všemi jazyky světa mlčí mé sochy, které dělám pro Vaše děti

Maminko má nespím dosud ...
Jaký máme hrozný osud !
Maminko má – mně se stýská.
Šťastná byla naše víska ...

Osud lidických dětí

Nejsmutnější je na lidické tragedii osud dětí. Po obklíčení vsi byly ženy s dětmi odvezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Měly s sebou jen málo jídla a nejnutnější oblečení. Bylo jim totiž řečeno, že se za dva až tři dny vrátí. Na podlaze tělocvičny ležela sláma. Zde bylo ubytováno tři dny 300 osob. Nejstarší ženě bylo 88 let a nejmladšímu dítěti 16 dní. Děti byly se svými matkami postupně volány do jedné třídy, kde byly zapisovány. Zjišťovali se jejich rodinné poměry, prodělané nemoci, zaznamenávala se barva jejich očí a vlasů, rozměry lebek. Nechyběl dotaz, zda nebyl někdo z předků Němec.

Pak sem přišlo několik důstojníků gestapa. Jeden z nich vystřelil do stropu a zakřičel: „Víte, co se v Lidicích stalo. Půjdete na čas do tábora. Pojedete vlakem, děti za vámi odvezeme autobusem, aby pro ně byla cesta pohodlnější.“ Nastal velký křik, pláč a boj. Matky své děti dát nechtěly.

Děti žily nastávající tři týdny ve sběrném táboře. Pak bylo rozhodnuto o jejich osudu. Devět dětí bylo dáno na převýchovu do Německa. Sedm nejmenších – věkem do jednoho roku – bylo umístěno v Praze v německém dětském domově. Ostatní byly odvezeny do vyhlazovacího tábora v Chelmnu nad Nerrem. Tam byly usmrceny výfukovými plyny v nákladních autech.

Matky putovaly do koncentračního tábora v Ravensbrücku v Braniborsku. Za přísného dozoru šily vojenské pláště. Těhotným byly děti hned po narození odebrány. Ženy až do konce války netušily, co se s jejich rodinami stalo.

Ze 105 dětí jich 82 zemřelo v Chromnu a 6 v kojeneckém ústavu. Jen 17 z nich se vrátilo domů.

Pomník dětských obětí války

Lidický zločin hluboce zasáhl akademickou sochařku prof. Marii Uchytilovou. V roce 1969 se rozhodla vytvořit bronzové sousoší všech lidických dětí podle jejich skutečných podob. Práce jí trvala dvě desetiletí a dokončila ji až těsně před svou smrtí. Sochy byly v sádrové podobě, čekalo je ještě odlití do bronzu. Po celou dobu provázela projekt starost o finanční zabezpečení. Umělkyně své dílo částečně financovala. Bohužel jej nestihla spatřit dokončené. O vznik sousoší se zasloužilo také mnoho sponzorů.

Po smrti Marie Uchytilové (zemřela 16. 11. 1989) pokračoval v práci její manžel J. V. Hampl. Na jaře roku 1995 byla zhotovena podstava obložená žulou a na ní se v bronzové podobě ke svým matkám navrátilo do Lidic prvních třicet dětí. Postupně byly instalovány další sochy a posledních sedm bylo odhaleno v roce 2000. Dnes tu stojí 42 dívek a 40 chlapců tak, jak vypadali v roce 1942.